Jak by měla Praha 2 přistoupit k výši daně z nemovitosti?
Redakční otázka přichází jaksi pět minut po dvanácté. O vyhlášce k dani z nemovitosti a koeficientech, které může uplatnit hl. m. Praha, případně městská část, již bylo rozhodnuto zastupitelstvem hl. m. Prahy v září. Věc není jednoduchá. Tato daň je jedním z mála nástrojů, kde finance nepřerozděluje stát a výpočet se řídí několika koeficienty. Tzv. místní koeficient, který platí pro celé území města, byl zdvojnásoben, resp. byla stanovena hodnota 2.
Rada MČ Praha 2 však již v červnu v připomínkovém řízení takové zvyšování odmítla. Využila proto možnost na svém území snížit na polovinu další, tzv. velikostní koeficient, který se používá u daně z obytných nemovitostí a stavebních pozemků. Tedy z hodnoty 5 na 2,5. Koeficient užívaný u komerčních nemovitostí zůstává dále stejný pro celou Prahu na hodnotě 1,5. Pro rezidenty Prahy 2 se tak nic nemění. Naštěstí! Proč? Protože nepovažujeme za správné ždímat kapsy lidí, kteří zde bydlí, jen kvůli zvýšení příjmu radnice. Finanční nástroje a regulaci by hlavní město mělo uplatnit spíše na řešení problémů, které obyvatele města obtěžují a pro jiné jsou výhodným byznysem – krátkodobé pronájmy bytů, koloběžky apod. Dolů na městské části by neměly být přesouvány jen povinnosti, ale i větší díl financí. Rozumně hospodařící městská část by neměla doplácet na nenasytnost státu či hlavního města. A daní je prostě příliš. Pokud jde o nemovitosti, zmíním i nešťastnou změnu zákona, kdy daň z nabytí nemovitosti je povinen hradit kupující, na rozdíl od dřívějšího znění, kdy úhrada byla věcí dohody.
